Den sedmnáctý – neděle 20.7.2003

doma

Jsem doma. A jsem rád, že jsem doma. Po obou mých holkách se mi opravdu moc stýskalo a už dlouho jsem se na ně těšil. Přesto se ještě ve vzpomínkách vrátím časem trochu zpět a alespoň ve zkratce napíšu něco o cestě zpět do Prahy.
Cesta to byla veskrze stejná jako cesta do Rumunska. Jeli jsme stejnými vlaky, stejnou cestou a stejnou krajinou. Malé rozdíly se však přece jenom našly. Ten největší byl, že jsme tentokrát přestupovali v Budapešti a na přestup jsme měli více jak čtyři hodiny. Bylo tedy dost času na krátkou prohlídku města. Tu jsme zahájili jízdou metrem. V budapešťském metru to vypadalo úplně stejně jako v metru pražském před deseti lety. Dokonce tam jsou v provozu ještě staré ruské vozy, které u nás již dávno nejezdí. Jeden takový jsem se rozhodl vyfotografovat. A byl problém osočil se na mne jakýsi mladík a začal na mně cosi maďarsky pokřikovat. Co a proč se už asi nikdy nedozvím. Žádná facka také nepadla a tak jsme mohli v klidu vystoupit v centu Budapešti, tentokráte již historickém. I když i zde je v historickém centru množství moderních budov. Po krátké chůzi jsme přišli k jakémusi chrámu jakéhosi svatého, kde jsme zjistili, že je možné vylézt za mírný poplatek na střechu chrámu a město si prohlédnout z ptačí perspektivy. To jsme také udělali a po vyšplhání tří set třinácti schodů jsme celé město měli jako na dlani. Výhled byl pěkný a daleký a tak po návratu zpátky na zem už byl čas jen na nějaké dobré jídlo v místní restauraci. Já jsem si zvolil vepřový plátek v budapešťském stylu a neprohloupil jsem. Vše můžu vřele doporučit. Všeobecná spokojenost nad jídly u našeho stolu trvala však pouze do okamžiku kdy jsme si nechali přinést účet. Poprvé na naší dovolené se nás totiž snažil někdo okrást. Nakonec okradl pouze sám sebe o dýško.
Po této příhodě už nám nezbývalo než se nalodit do Panonie a vrátit se do Prahy. Po cestě už byla zajímavá jen Šošákova příhoda s Ute ze sousedního kupé, ale nakonec stejně není o čem vyprávět. Snad jen že se nám podařilo vypít zásoby piva mezinárodního rychlíku a že jsme na Hlavní nádraží překvapivě dorazili načas.