Den osmý - pátek 11.7.2003

Sedlo Saua Fetii
Asi 1880 mnm

Celou noc na dnešek propršelo a když jsem se ráno probudil, mohl jsem pouze konstatovat, že pršet nepřestalo. Když už to vypadalo, že pršet vůbec nepřestane a že nás zde vyzvedne až novodobý Noe, tak po sedmnácti hodinách deště jsme mohli vylézt ze stanů bez rizika namočení horních partií těla. To už ale bylo půl jedné odpoledne a v situaci kdy mohlo začít kdykoliv znova pršet bylo rozhodnuto. Dnes zůstaneme na místě.
A udělali jsme dobře. Jen co jsme snědli náš oběd, což byla francouzská polévka z pytlíku ala Caliman (velmi zahuštěná rýží a dochucená vepřovým ve vlastní šťávě), začalo pršet a nám nezbylo než se opět uklidit do stanů, přičemž dostal Šošák výborný nápad, že by jsme mohli hrát hlasitou poštu, což jsme svorně zavrhli jako blbost. Nakonec se rozpoutala lítá bitva mezi stany ve slovním fotbale. Maličko jsme si to ztížili tím, že se nové slovo začínalo podle poslední slabiky slova starého. Poté co náš stan získal dva body ukončil Šošák třetí hru nevinným slovem ostrov, což nás totálně rozhodilo. Na trov jsme totiž žádné slovo nedokázali vymyslet. Tak jsme toho nechali. Teprve až o pár dní později jsem si uvědomil, že poslední slabika slova ostrov bude asi jenom rov. Ruku do ohně za to ale nedám. Jestli mi v tom někdo může udělat jasno tak se mi prosím ozvěte. Hned se mi bude lépe usínat.
Jelikož jsme se ubytovali v blízkosti bývalého lomu, vyrazili jsme na prohlídku. Byl to opravdu silný zážitek. Jednak proto, že se bývalý sirný lom zakusuje s vervou do kopce přímo uprostřed pohoří a jednak proto že vedle této hory se ještě zahlubuje. Jeho sedmnáct teras tak vytváří pocit apokalypsy stejný jako severočeská uhelná pánev, jen soustředěný do jediného místa uprostřed nádherných hor. Tento pocit ještě umocňuje absence jakékoliv činnosti, ať už těžební či pokusů o revitalizaci, opuštěný komplex ubytoven pro personál lomu, prázdná a nefunkční továrna pod lomem a sirné jezírko opodál. Na druhou stranu lom svou rozlehlostí, rozmanitostí odkrytých hornin a svým jedinečným umístěním vysoko v horách poskytuje společně s mraky valícími se jak lomem samotným tak i nad ním skutečně úchvatné divadlo co musí oslovit každého návštěvníka, který se může zcela podle své libovůle procházet tímto krásným a zároveň hrůzným amfiteátrem.
Po dvou hodinách prohlídky jsme se plní dojmů za drobného a vytrvalého deště vrátili zpět do stanů s rozhodnutím, že zítra prostě vyrazíme dál i kdyby pršely borůvkové knedlíky.