Den šestý večer – středa 9.7. 2003

Severní úbočí Viful Ciungetu (1923 mnm)
Asi 1850 mnm

O dnešním dnu bych mohl napsat to co jsem původně chtěl napsat o včerejšku. Byl to pohodový den. Všeho všudy jsme šli tři hodiny oproti šesti včerejším. A navíc, a to musím zdůraznit, začalo svítit sluníčko. Poránu ještě velmi nesměle, ale poté co jsme okolo jedné hodiny vyrazili to bylo čím dál tím lepší. A tak i když nás cesta, stále ještě po modrém pruhu, vedla nejprve nepěknými polomy prudce dolů do sedla na křižovatku s modrým křížem (tím po kterém jsme vyšli z Rastolity) a vzápětí začala prudce stoupat na úbočí Viful Ciungetu, který jsme obcházeli ze severu, lehce jsme jí odpustili když jsme dorazili na naše předem vyhlídnuté tábořiště. Už jsme se totiž dostali na trasu popsanou v průvodci po rumunských horách, kde jsou velmi dobře popsané trasy přechodů včetně možnosti kempování a pramenů vody. To už jsme také orientovali především podle červeného pruhu, který vede souběžně s modrým, avšak je daleko lépe značený.
V tu dobu už slunce svítilo stabilně a také se nám otevřel překrásný výhled na hlavní masiv hor, vrchol Pietrosulu a na masiv Bistriciorulu. Je proto logické, že nastaly fotografické žně všech členů výpravy, které stále probíhají, protože se právě chystá západ slunce. První, který je možno pozorovat, takže já se jdu kochat…
Doplnit ke dnešku můžu snad již jen to, že se nám také podařilo usušit veškeré prádlo navlhlé deštěm či naším potem.
A přeci jenom ještě něco. Po západu slunce, když tma se pomalu vkrádala z údolí na hřebeny a když už byli všichni zalezlí do spacáků jsem si udělal malou procházku po okolí. Šel jsem kousek zpět po cestě po které jsme přišli až na skálu kterou jsme museli vyšplhat. Tam se mi otevřel nádherný výhled na tři stáda ovcí jak jsou sháněny z okolních pastvin do údolí k salaši přímo pod „mou“ skálou kde první ovčáci právě rozdělávali ohně podmalovaný zvukovou kulisou kterou tvořil štěkot psů a volání bačů na ovce a na psi. V tu chvíli jsem měl nejsilnější pocit souznění s horami. Bylo to jako by se všechna ta krása velehor, západu slunce a starobylého způsobu života pode mnou zkoncentrovala do jediného okamžiku a jediného místa a celého mě prostoupila. Byl to pocit pro který jsem si do hor přijel a sem rád, že jsem ho mohl zažít.